Tu je kára, ten to ryje, český jazyk, špetka poezie, editorka, zlobivá holka a Básnička psaná na sklíčka

Hvězdní mužíčkové

20. ledna 2007 v 22:45 | Básnička |  Bláboly :-)
ehm... Milé děti, moc se vám omlouvám, ale tuhle pohádku psala Renishka ještě v prváku na obchodce, tak se z ní nepomočte :-D...
Včera v noci mě probudilo silné světlo, když jsem se podíval z okna, uviděl jsem tři zelené postavičky s anténkami. Okamžitě si mě v okně všimly...

Trochu jsem se bál, ale nakonec jsem našel odvahu a vyšel jsem z domu. Tři zelené postavičky na mě ze zahrady mávaly svými roztomilými anténkami. Vypadaly mírumilovně, a tak jsem se rozhodl, že za nimi půjdu a zjistím, co jsou zač. Přišel jsem až k nim, trochu se mě bály... Zvědavě si mě ze všech stran prohlížely svýma obrovskýma očima...

"Co jste zač a odkud přicházíte?" zeptal jsem se. "Jsme hvězdní mužíčkové," odpověděl jeden z nich jemným hláskem a druhý dodal: "Pocházíme z planety Ministar. Letěli jsme na okružní jízdu kolem Země, ale porouchal se nám náš létající talíř, uměl bys ho opravit?" Koukal jsem na ně s otevřenou pusou. Za nimi stál docela maličký létající talíř, pro ně byl tak akorát, mužíčkové byli totiž polovičního vzrůstu než já... "Máte štěstí, jsem opravář. Mohl bych se pokusit s tím něco udělat," odvětil jsem. Hvězdní mužíčkové radostně zatleskali svýma malýma zelenýma ručičkama. "Ty nám opravíš náš talíř a my ti budeme vyprávět, jak to u nás vypadá!" spustili na mě svými jemně zvonícími hlásky. Dal jsem se do práce a hvězdní mužíčkové vyprávěli: "Naše planeta je krásná, stokrát krásnější než Země. Je docela maličká, skoro jako tvůj dům. Roste na ní spousta květů, které ji celou provoňují. Každou chvíli vidíš východ slunce a potom hned zase západ. Vidíš z ní statisíce hvězd, které se na tebe smějí. Na Zemi tolik hvězd nikdy neuvidíš. Každou půlminutu vidíš, jak to malé světélko, ten krásný zářivý úsměv padá, padá jen pro tebe a vždycky tě rozveselí. Je to úžasný pohled! Měl bys to vidět... Poleť s námi! Bydlíme tam jen my tři!" Udiveně jsem odklonil hlavu od létajícího talíře, byl už skoro opravený, stačilo jen utáhnout pár šroubků... "Rád bych letěl s vámi, ale mám tady rodinu, sháněli by se po mně a měli by o mě strach," řekl jsem. "To je nám líto, tak nás tady alespoň proveď a ukaž nám tvůj dům, moc to tady neznáme." Vzal jsem je tedy k nám domů... S roztomilou zvědavostí si prohlíželi naše věci, zaujala je hlavně lednice. Hned si ji chtěli vzít s sebou na Ministar. Vysvětlil jsem jim, že to nejde, neměli bychom pak kam dávat naše jídlo... Obdivovali také náš televizor, měli z něj obrovskou legraci. Když se ho dotkli, tak mezi nimi přeskakovali malé jiskřičky.

Byli moc roztomilí, velice jsme se sblížili a když nastal čas odletu, nechtělo se nám od sebe... Chtělo se nám plakat... "Budeme na tebe myslet a někdy zase přiletíme, nezapomeň na nás!" říkali mi. "Nezapomenu," odvětil jsem smutně. "Nebuď smutný, dáme ti dárek...," řekl jeden z nich a vytáhl ze svého zeleného kabátku malou rolničku... "Pokaždé, když zazvoní, podívej se do nebe, budeme se na tebe z naší planetky smát. Uvidíš tři hvězdičky přímo nad místem, kde teď stojí náš létající talíř... To budou naše úsměvy..." Všichni tři se tichounce zasmáli, jako když zazvoní tři rolničky. Nastoupili do svého létajícího talíře, zamávali mi a hvězdnou rychlostí odletěli za svou krásnou planetou...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Drzounek Obrovský Drzounek Obrovský | E-mail | 21. ledna 2007 v 12:22 | Reagovat

Vzhledem k tomu, že jsem slabší povaha, kvůli nenápadnému doporučení v úvodu jsem se šel před čtením preventivně vymočit.  

Jak se později ukázalo, děti, nebylo to třeba a v suchu čtěte dál :)

Renishko ?   Bude to mít pokračování  ?  

Taková kombinace napětí, radosti a taky smutku z odloučení - a to všechno ve třech odstavcích se jen tak v pohádkách nevidí :)  Ale... nejspíše nejsem dobrý pohádkoznalec.

Jestli chceš říct, že to je tvoje první minipohádka, tak klobouk dolů, a budeme se těšit na další, že jo děti ?  Třeba o tom, jak človíček navštívil Ministárky? :))    Takžeeee?

papínko, Drzoun :))

2 Renishka Renishka | 21. ledna 2007 v 16:28 | Reagovat

Drzoune! :-D máš štěstí...... pokračování? toš, myslim, že jsem něco ještě napsala, ale už to nemám v compu, je to někde na papíře... a určitě se mi to nechce přepisovat ;-)... Reňoch leňoch ;-)... ale fík a datel k tomu :-)

3 primitiv primitiv | 3. července 2007 v 13:15 | Reagovat

Jej, no to je podarene roztomila rozpravka. Taka ta moderna plna krvy a sexu hahaha:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama