Tu je kára, ten to ryje, český jazyk, špetka poezie, editorka, zlobivá holka a Básnička psaná na sklíčka

Klasifikace jazyků

13. ledna 2007 v 19:32 | Básnička |  Jazykověda
Co znesnadňuje klasifikaci:
1) velký počet jazyků
-přesný počet jazyků totiž nebyl dosud zjištěn a sotva ho kdy bude možné zjistit
-odhad => 3500-7000 různých jazyků (jenom na území USA - 300 jazyků)
2) je obtížné stanovit, zda se jedná o různé jazyky nebo jen dialekty
-např. mezi dialekty arabštiny jsou větší rozdíly než mezi češtinou a slovenštinou, a přesto jsou to dialekty jednoho jazyka
-je němčina tentýž jazyk v Německu i v Rakousku?
3) nedostatečné prozkoumání nových jazyků
-např. indiánské jazyky na území Mexika, celá řada jich byla popsána, ale pořád není znám jejich přesný počet
4) počet jazyků se neustále mění
-velké rozdíly v počtech uživatelů jednotlivých jazyků
-např. tasmánské jazyky zcela vymřely
5) různost a velký počet klasifikačních kritérií
-např. genetické kritérium - čeština a polština k sobě mají blízko, typologické kritérium - polština a ruština k sobě mají blízko
1. Jazyky živé a jazyky mrtvé
mrtvé - nástroj sociální interakce, ale společenství zaniklo (jazyk sumerský, minojský, pruština, etruský)
jazyk sumerský - písmo klínové, máme jisté poznatky o tomto jazyce
jazyk etruský - vymřelý indoevropský jazyk, Toskánsko - známo z nápisů
pruština - indoevropská skupina, oblast Polabí
polabština - západoslovanský jazyk
2. Jazyky přirozené a jazyky umělé
umělé - tvůrcem může být jednotlivec nebo skupina, vývoj - skoky
přirozený - lidský jazyk vytváří velké jazykové společenství, vývoj přirozeného jazyka je plynulý, vztah k myšlení je velmi těsný
ESPERANTO - L. L. Zamenhof
IDO podobný jako NOVIAL - O. Jespersen
a) schematické jazyky - (esperanto)
b) naturalistické jazyky - jsou více spojeny s přirozeným jazykem (interlingua)
-v 17. století existuje asi 700 pokusů o vytvoření umělých jazyků
3. Jazyky silné a jazyky slabé
silné - velké, nejužívanější
slabé - malé, nerozšířené
1. čínština
2. angličtina
3. ruština
59. čeština
79. slovenština
Co určuje postavení jazyka:
1) velikost komunikativního společenství (KS)
2) civilizační role KS ve světě - hospodářství, věda, politika, atd.
3) historické tradice literárního jazyka
4) pozice umělecké a vědecké literatury ve světě
5) rozsah tzv. polyvalence - pojmenovávací možnosti jazyka, jeho gramatická bohatost a stylová pestrost - připravenost jazyka plnit všechny komunikační prostředky
6) genetické společenství jazyka - usnadňuje tzv. semiokomunikaci = částečné porozumění mezi členy genetického společenství
Genetická (genealogická) klasifikace jazyků:
- 19. století - jazykovědci zjistili, že přes velké rozdíly mezi jazyky, jde často o jazyky příbuzné, tj. takové, které se vyvinuly ze společného prajazyka
- jejím cílem bylo stanovit vzájemné vztahy příbuznosti a rozdělit jazyky světa do takzvaných RODIN = jazykové skupiny, jejichž členy jsou vždy jen jazyky příbuzné
- těžké bylo příbuznost dokazovat, dnes se uvádí 20 rodin
INDOEVROPSKÉ = např. arménština, řečtina, balkánské, italické, románské, keltské, germánské, slovanské…
KAVKAZSKÉ = celkem asi jen 40 jazyků a celá řada dialektů, např. gruzínština, čečenština atd.
DRÁVIDSKÉ = Cejlon - tamilština
aj.
- toto rozdělení má nedostatky - u některých rodin se jedná o prokázanou příbuznost, u jiných dosud nebyly dostatečně prozkoumány nebo hledání společného prajazyka je obtížné.
Indoevropské jazyky:
- dosud prozkoumány nejlépe, prajazyk indoevropský, jsou všechny navzájem příbuzné.
  • románské - rumunština, portugalština, španělština, francouzština, moldavština, italština, katalánština, atd.
  • germánské - švédština, dánština, norština, islandština, angličtina, němčina, holandština, fríština, atd.
  • slovanské
- západoslovanské- horní a dolní lužická srbština, slovenština, čeština, polština, pobaltština, kašubština - (Poláci ji ale považují za své nářečí)
- východoslovanské - běloruština, ukrajinština a ruština
- jihoslovanské- bulharština, makedonština, srbština, charvátština, slovinština
např. čeština se skládá z několika vzájemně dost odlišných útvarů:
spisovný jazyk - poněkud uměle vytvořený, jednotný a vysoce kodifikovaný útvar, závazný pro oficiální styk (především písemný)
obecná čeština - běžný hovorový jazyk užívaný v každodenním životě, s určitými rozdíly - vliv dialektů
dialekty - geograficky členěné útvary, např. hanácký, ostravský, jihočeský, slovácký, …
interdialekt = spojuje prvky několika dialektů
subdialekt = nářečí menších oblastí, někdy i jednotlivých vsí
sociolekty - sociálně členěné útvary - studentský slang, mluva horníků, jazyk sportovců, vojáků
funkční styly - odpovídají situaci, v jaké probíhají - styl slavnostní, kultivovaný, úřední, hovorový, neformální, lidový, familiární, intimní, …
idiolekt - souhrn jazykových prostředků jednotlivce - neopakovatelný, individuální
-přes určité rozdíly, si rozumíme
- např. v čínštině mezi severními a jižními dialekty, a navíc i jižní dialekty jsou často nesrozumitelné.
Stylotvorní činitelé
Všechny jazykové projevy vznikají v konkrétních podmínkách konkrétních situací, které ovlivňují jeho výstavbu (srovn. např. projev vzdělaného člověka před publikem, projev rodiče a dítěte apod.)
V procesu jazykové komunikace zpravidla rozeznáváme už od dob Romana Jakobsana původce komunikace (mluvčí nebo pisatel, experdient) a adresáta komunikace (posluchač nebo čtenář, recipient). Soubor podmínek a okolností, které ovlivňují styl komunikace, nazýváme slohotvorní činitelé (stylotvorní činitelé). Některé z nich nejsou závislé na autorově projevu - slohotvorní činitelé objektivní, jiné na autorovi závislé jsou - slohotvorní činitelé subjektivní (individuální).
Objektivní slohotvorní činitelé

Objektivní činitelé jsou podmínky, které plynou z toho, čím je autor obklopen - jsou na autorovi nezávislé. Řadíme k nim:
  • Funkce a cíl (zaměření) projevu. Veškeré projevy mají funkci sdělnou (dorozumívací, komunikační), která je základní funkcí jazyka. Doprovázejí ji další funkce, např. prostě sdělná (projevy hovorové), odborně sdělná a vzdělávací (projevy odborné), přesvědčovací, uvědomovací a získávací (projevy publicistické), esteticky sdělná (projevy umělecké) apod. Často můžeme zaznamenat přítomnost více funkcí, např. odborně sdělnou a esteticky sdělnou (texty esejistické).
  • Ráz komunikátu. Volbu jazykových prostředků ovlivňuje i okolnost, zda se vyjadřujeme v soukromí nebo veřejně, oficiálně či neoficiálně. Z této skutečnosti vyplývá nejen užití výrazových prostředků, ale i celková stylizace textu.
  • Situace a prostředí. Stylizaci projevu významně ovlivňuje komunikační situace, atmosféra, jež je dána prostředím, jeho kvalitou a okruhem adresátů. K těmto činitelům se někdy řadí také prostor (rozsah prostředí, v němž se jazyková komunikace uskutečňuje).
  • Charakter adresáta. Důležitý je vliv vztahu autora k adresátovi, zda jsou stejného nebo rozdílného věku, pohlaví, společenského postavení, se stejnou nebo rozdílnou mírou vzdělání apod. Když přednášíme např. novým, neznámým posluchačům, bude náš projev oficiálnější než při přednášce pro kolektiv zcela známý.
  • Užitá forma komunikátu. Můžeme rozlišovat dialog či monolog, projevy psané
    a mluvené, přímý kontakt s adresátem nebo nepřímý kontakt s adresátem, malý či větší kolektiv apod.
  • Míra připravenosti komunikace. Komunikáty připravené bývají pečlivě formulovány, komunikáty nepřipravené (spontánní) vznikají jen v podobě mluvené (častá je menší pečlivost při výběru jazykových prostředků). Některé projevy mluvené bývají připraveny předem v podobě psané.
  • Užitý kód jazykové komunikace. Souvisí s komunikací verbální (psanou či mluvenou), neverbální, popř. smíšenou. Při komunikaci v českém prostředí jde o volbu prostředku ze všech útvarů i poloútvarů národního jazyka. S nárůstem oficiálnosti, společenské závažnosti a vědomého, účelového záměru inklinuje naše komunikace ke spisovnosti.
  • Téma komunikátu. Téma ovlivňuje vlastnosti komunikátu, např. závažnost sdělovaného, ale i volbu komunikačního kódu. Vztah mezi tématem a jazykovým vyjádřením je rovněž podmíněn dobou (vžitou představou o určitém slohovém postupu a útvaru).
Subjektivní slohotvorní činitelé
Subjektivní slohotvorní činitelé označují okolnosti, které plynou přímo z osobnosti autora, z jeho odlišnosti od ostatních. Vycházejí z komunikujícího subjektu, závisí na autorově projevu. Řadíme k nim:
  • Intelektuální a rozumovou vyspělost komunikanta. Čím je autor projevu vzdělanější, tím by měl být jeho projev cílevědomější, pečlivější, věcnější a uspořádanější.
  • Vetší nebo menší schopnost abstrakce a logického myšlení. Logičnost myšlení a vyjadřování i schopnost abstrakce jsou nezbytným předpokladem dobré srozumitelnosti každého projevu.
  • Životní zkušenost, kulturní a společenský rozhled. Lidé s většími životními zkušenostmi dovedou více předat svým adresátům. Dobrý kulturní a společenský rozhled by se měl stát pro vzdělaného člověka nezbytným předpokladem úspěšné komunikace při jakékoli příležitosti.
  • Úroveň všeobecného a odborného vzdělání. Předpokládá se, že kvalita projevu by měla být vyšší u lidí s dobrou úrovní všeobecného i odborného vzdělání. Ne vždy však bývá vzdělání zárukou kvalitní komunikace při jakékoli příležitosti.
  • Schopnost metajazykového myšlení a jazyková uvědomělost komunikanta. Jazykové znalosti se projevují jak ve volbě výrazů, tak i ve větné stavbě. Komunikant by měl využít všech odstínů jazyka k dosažení svého cíle.
  • Znalost tématu jazykové komunikace a vztah k obsahu. Nikdy bychom neměli na veřejnosti hovořit o tom, co dobře neovládáme. Vztah mluvčího k obsahu sdělení se projeví mj. i v tom, že dovede adresáty zaujmout a nadchnout.
  • Zaměstnání, zařazení k určitému sociálnímu prostředí. Sociální zařazení autora se může odrážet např. v jeho slovní zásobě a ovlivnit způsob jeho vyjadřování.
  • Povahové a mentální vlastnosti, momentální fyzický či psychický stav, připravenost ke komunikaci.
  • Povahové a jiné vlastnosti související s věkem a pohlavím komunikanta.
  • Vztah k adresátovi a vědomí záměrné adresnosti komunikátu.
  • Osobní sklony, záliby, zvyklosti komunikanta.

Souběžné působení subjektivních činitelů a činitelů objektivních se odráží v individuálních rozdílech, ve stylizaci a kompozici komunikátu i v celkovém stylu komunikanta. Největší možnosti uplatnění individuality poskytuje oblast běžně dorozumívací, dále umělecká, ale i některé žánry publicistické. Nejmenší možnost uplatnění autorského stylu dává styl odborný. Nejvíce je osobnost komunikanta svázána v oblasti administrativní, neboť v ní převažují konvence písemného úředního stylu a vžité modely vyjadřování.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 SergiooI SergiooI | E-mail | 16. ledna 2017 v 19:01 | Reagovat

I found this page on 17th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Just search for:  pandatsor's tools

2 WaclawV WaclawV | E-mail | 17. ledna 2017 v 20:11 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na renishka.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

3 TomkoX TomkoX | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 12:07 | Reagovat

Přidal jsem svůj blog do oblíbených

4 ErickVed ErickVed | E-mail | 19. ledna 2018 v 1:44 | Reagovat

Привет и пока!

5 CoreyGet CoreyGet | E-mail | Web | 18. března 2018 v 19:10 | Reagovat

Thanks, Numerous content!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama