Tu je kára, ten to ryje, český jazyk, špetka poezie, editorka, zlobivá holka a Básnička psaná na sklíčka

Poetické pojetí jazyka Luise Hjelmsleva

14. ledna 2007 v 17:28 | Básnička |  Jazykověda
"Jazyk, lidská řeč, je nevyčerpatelná pokladnice mnohostranných hodnot. Je neoddělitelně spjat s člověkem. Je to nástroj, jímž člověk ztvárňuje své myšlenky a city, nálady, snahy, vůli i jednání, nástroj, jímž vykonává vliv a je ovlivňován, je poslední a nejhlubší předpoklad lidské společnosti. Ale také poslední nezbytný prostředek záchrany lidského individua, jeho opora ve chvílích osamění, kdy mysl se sváří s bytím a konflikt vyúsťuje v monologu básníka, myslitele, snílka. Již před tím, než se poprvé probudilo naše vědomí, zněl jazyk kolem nás, připraven obestřít první křehký zárodek myšlenky a nerozlučně nás provázet životem od všedních prvních krůčků až do našich vznešených a intimních okamžiků, odkud všední život právě touto oporou paměti v jazyku čerpá vřelost a sílu. Jazyk není pouhým vnějším průvodcem, ale vláknem vetkaným hluboko v lidskou duši, zasutou pokladnicí paměti individua, rodu i bděle pamětlivé, nabádající svědomí. Řeč je známkou osobnosti v dobrém i zlém. Známkou rodiště a národa. Známkou lidské vznešenosti. Tak nerozlučně je jazyk vnitřně srostlý s osobností, rodištěm, národem, lidstvím a životem samotným, že to až svádí k otázce, zda jazyk není pouhé zrcadlení toho všeho, či zda nepřímo tím vším dokonce není: sám zárodečný list jejich růstu."
Hjelmslev, L.: O základech teorie jazyka. Academia, Praha 1972.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama