Tu je kára, ten to ryje, český jazyk, špetka poezie, editorka, zlobivá holka a Básnička psaná na sklíčka

Doprava, doleva nebo do blázince? - fejeton

7. března 2007 v 9:48 | Básnička |  Bláboly :-)
Jako každou neděli vybíhám z našeho paneláku na poslední chvíli k autobusové zastávce. S těžkou taškou přes rameno a s batohem na zádech se k ní udýchaná dobelhám. Vždy přijdu o minutu později a vždy k mému překvapení autobus ještě nepřijel. Pravidelně totiž přijíždí s pětiminutovým zpožděním, což mi ale nevadí, alespoň ho pokaždé stihnu. Jakmile se přede mnou objeví zbrusu nová autobusová linka, hrnu se dovnitř. Posadím se jako obvykle do prostoru pro vozíčkáře, protože jinam bych se snad se svými věcmi ani nevlezla. Na obrazovce sleduji nápisy zastávek, probíhající zprávy z iDNES a tradičně vyskočený ERROR uprostřed. Těsně za řidičem na sedadle jezdívá jedna paní s "přeslazeným" hlasem. Tuto paní prostě nejde přeslechnout, očividně pana řidiče zbožňuje a má na něj neblahý vliv, alespoň co se jeho práce týče. Autobus zastaví na zastávce, ale hlášení o tom, kde se právě nacházíme, vůbec nezazní. Takhle to pokračuje asi další dvě zastávky. Potom si toho pán za volantem všimne a začne hlásit během jízdy ony tři zastávky za sebou, aby dohnal skluz.
Vystoupím na nádraží, kde jsem pravidelně tři čtvrtě hodiny před odjezdem vlaku, jiné "výhodnější" spojení mi totiž nejezdí, ale mně to nevadí. Vlak je totiž vždy přeplněný, alespoň si sednu. Ve chvílích nekonečného čekání se bavím opilými bezdomovci, kteří diskutují o svých problémech vedle na lavičce. Tentokrát ale nastává nečekaná změna. Na nádraží se shromažďuje dav lidí čekající na stejný vlak jako já pár minut před jeho pravidelným odjezdem, ale vlak nikde. Moje každotýdenní dopravní rutina se narušila hlášením o desetiminutovém zpoždění našeho spoje. Mezitím se dav lidí rozmisťuje do kolejiště a na peron a se zájmem všichni poslouchají hlasitý a přisprostlý, ale zato komický, rozhovor skupinky nádražních opilců. Když už se situace vyhrotí tak, že postarší opilá paní s berlemi chce "dát přes držku" poněkud více opojenému muži, který asi třikrát vlivem své nemotornosti padá na záda u automatu na studené nápoje, vlak konečně přijíždí. Ale co to? Pro takový houf lidí přijel jen jeden vagon! Než vítězoslavně nastoupím do vlaku, třikrát mi někdo dupne na nohu a málem přicházím o svoji tašku. Naštěstí si se svou dávkou patřičné drzosti sedám. V polovině cesty tímto "courákem" si ke mně přisedá pán se zkrvavenou ránou u pravého obočí a vypráví mi, jak před chvílí vyskočil z rozjíždějícího se vlaku, protože zapomněl vystoupit. Nevídané… Radím mu, jak vyprat krev a také, aby opět nezapomněl vystoupit. Podruhé už by jeho skok nemusel dopadnout tak "dobře" jako ten první…
Konečně se dostávám do cílové stanice. Málem se zavalím vlastní taškou, když ji sundávám ze zavazadlového prostoru nad sedadly. Olomouc - hlavní nádraží. Spadl mi kámen ze srdce, že už mám ten "transport" za sebou. Ale co se přede mnou neobjeví, když vyjdu z nádražní budovy? Změněná tramvajová stanoviště označená pro mě dost nepochopitelnými písmeny, oranžové jízdní řády a náhradní autobusová doprava. Paráda, řeknu si. Ode dneška asi začnu chodit pěšky, ale mně to nevadí… Co by přeci člověk neudělal pro své zdraví, hlavně pro to psychické….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama