Tu je kára, ten to ryje, český jazyk, špetka poezie, editorka, zlobivá holka a Básnička psaná na sklíčka

Vztah mladé generace k poezii - pokus o esej

9. března 2007 v 23:08 | Básnička |  Bláboly :-)
Jaký je vztah mladé generace k poezii?
Zamyslím-li se nad touto otázkou, zjistím, že se na ni dá odpovědět docela jednoduše jednou větou. - Málo mladých lidí ji píše a pramálo ji čte.
Na Internetu naleznete všemožné amatérské literární servery, kde přispívá svými básněmi velké množství lidí ve věku 14−30 let. Tito lidé skládají básně, ale, podle mého názoru a podle zkušeností, které jsem za dva roky na jednom takovém webu získala, čtou a hodnotí jiné už téměř jen z povinnosti, nebo proto, aby hodnotil jejich tvorbu někdo jiný, aby si jich někdo všiml. Ovšem musím poznamenat, že existují světlé výjimky, které číst díla ostatních vyloženě baví. Troufám si také říct, že většina ani nečte významné české básníky. Proč? Nezájem, málo času, zahleděnost do sebe… Je to škoda, četba by určitě přispěla ke kvalitě amatérské poezie, také je to velmi dobrý zdroj inspirace. Podíváte-li se do kteréhokoli knihkupectví, zjistíte, že poezie se tam téměř nevyskytuje. Nikdo ji totiž nekupuje. V případě, že byste se pokusili o vydání vlastní básnické sbírky, narazíte na klasický problém, se kterým se dnešní amatérští i profesionální poetové často potýkají. Nakladatelství totiž často nemají zájem vydávat díla neznámých autorů nebo sbírky poezie obecně, ať už z čistě ekonomických důvodů (vydávání poezie není nikterak lukrativní) či z nedostatku autorské invence, která se bohužel příliš neliší od mnoha jiných neprofesionálních autorů poezie. Alternativní řešení v podobě vydání sbírky na vlastní nemalé finanční náklady, může být dost riskantní, vezmeme-li v úvahu, že většina mladých básníků patří svým věkem k studentům, a poptávka po takovýchto sbírkách je mizivá. Zde se mi nabízí jeden citát od Miroslava Horníčka: "Básník neumírá svým tělem, ale nezájmem čtenářů." Autor by ji možná jen rozdal svým známým, kamarádům, rodičům, popřípadě učitelům, ale i to by mu mohlo stačit ke štěstí nebo spokojenosti. Dále je tady možnost publikovat v novinách nebo speciálních časopisech, v tomto případě si také nemůže být nikdo stoprocentně jistý, že jeho báseň bude natolik zajímavá, aby ji někde otiskli.
Tematický okruh amatérské poezie není nepodobný jakýmkoli jiným druhům umění a sdílí s nimi i klasická klišé, jako je láska, štěstí, smutek i bolest, na které můžeme narazit kdekoli skrz umělecké spektrum. Podle Josefa Hory "Poezie vytváří druhou přírodu, přírodu lidského srdce a lidských smyslů"… Člověk vlastně píše buď proto, aby se mu ulevilo, aby z něho spadly myšlenky, které ho nějakým způsobem tíží, aby vyjádřil své pocity, nebo pro radost a z lásky, pro potěchu ostatních i sebe, a nebo také pro zábavu, např. texty písní.
Zde se přibližuji k jednomu způsobu, kterým se, dle mého mínění, nejčastěji poezie dostává k mládeži, a to prostřednictvím hudby. Hudba je nedílnou součástí našeho života, každý má svůj oblíbený žánr, a často se setkáváme s tím, že si text své oblíbené písničky občas sami zpíváme. Dokonce existují i v časopisech pro mládež různé rubriky s texty písní, nemálo teenagerů své oblíbené texty sbírá a z časopisů vystřihuje, podobně jako obrázky a plakáty svých nejmilejších zpěváků, kapel nebo skupin. Někteří považují za své oblíbené písně už jen ty, které je zaujmou svým textem. Ráda bych uvedla pár písničkářů a básníků s velkým B, kteří zaujali osobně mě, ale jsem si jistá, že mají (i přes to, že už někteří nežijí) mnohem více obdivovatelů, posluchačů nebo čtenářů, kupříkladu Karel Plíhal, Vlasta Redl, Zuzana Navarová, Jaromír Nohavica, Karel Kryl, Jiří Dědeček a další… Možná, že kdyby se začala více prezentovat textová stránka písní, zájem o klasickou poezii by vzrostl. Je to zvláštní, tento přístup k poezii je častější nejspíš proto, že naše generace zlenivěla a je pro ni jednodušší pustit si svou oblíbenou píseň a poslouchat, než otevřít knihu a číst.
A jaký mám vztah k poezii já jako jedna "mikročástečka" obšírné mladé generace? Dalo by se říct, že celý můj život je jedna velká báseň, píšu, sním, pohrávám si se slovy a sem tam se zaberu do prohrabování levných knih "v korýtkách" před obchody nebo antikvariáty a hledám básnické sbírky, které mě osloví. Poezie je pro mě vnímáním světa, obrazem člověka. Je to nadání, kterému se člověk nenaučí, ale má ho v sobě, nadání, které mu bylo dáno. Émile Zola napsal: "V umělci jsou dva lidé - básník a dělník. Básníkem se člověk rodí, dělníkem se teprve stává." Svět je obraz a poezie škála barev. Každý má svou oblíbenou barvu nebo více barev a tak vidí svůj svět. Básník se dokáže zastavit, nevnímat čas, naslouchat okolí a vidět to, co ostatním uniká. "Duch poezie se skládá z hlubokomyslnosti filozofa a z radosti dítěte nad pestrými obrázky.", jak napsal Franz Grillparzer.
Většina lidí této doby je příliš uspěchaná, aby se dokázala vžít do role básníka, zastavit se s ním a hledět na krásu kolem. A teď se zamyslete… Kolikrát jste se za dnešní den nad něčím pozastavili a museli nad tím přemýšlet? Třebaže to byla jen jedna věta, kterou jste náhodou někde, například v tramvaji, zaslechli, nebo odraz únorového "jarního" slunce v kaluži, ztracená rukavice s utrženým prostředníkem a podivně vypadající skvrnou, výrazy a obličeje lidí ve městě, ve škole nebo doma…. To vše je každodenní poezie, která v nás dřímá. Na závěr bych ještě dodala, že "Hovořit o poezii je mnohem oblíbenější než poezie sama." (Hans Magnus Enzensberger), i když ne tak snadné, jak jsem se sama přesvědčila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aurrius Pure Aurrius Pure | E-mail | Web | 14. března 2007 v 14:47 | Reagovat

Já sem dneska přemýšlel ve škole. Jak se v ájině tvoří předpřítomný čas, kterej začínáme brát :D. Ale taky sem přemýšlel na literce. Zkoušela se básen a já ji dávno odříkal a nudil sem se. Tak sem si psal fantasy povídku :D. A taky sem přemýšlel jak se vypočítá ta fyzikální olympiáda. :D, jestli mám jít sousedovi na pohřeb, jestli si mám v knihovně pučit tu knížku, jestli se mám učit na děják, jestli mě napadne nákej novej článek na blog, jestli si mám kreslit nebo jít na počítač, nebo jestli si do Prahy vzít mp3 do vlaku, jestli si pustit My chemical romance nebo Evanescence. jestli si mám pustit film, jestli si mám vůbec zaínat ICQ, jestli potřebuju novou mikinu. Možná ti to příde jako hovadina, ale nad tomhle všim sem dneska fagt docela hodně přemýšlel :D

2 primitiv primitiv | 3. července 2007 v 13:13 | Reagovat

Mudro dievka, múúúdro ! :)

3 gabriela kleinova gabriela kleinova | E-mail | Web | 11. srpna 2007 v 14:10 | Reagovat

ahoj, zcela náhodou jsem objevila tvůj komentář na internetu.

nejsem člověk, který by se o poezii ještě zajímal - už mi je dávno přes třicet a léta romantických nocí jsou bohužel pryč, jen ta realita, ale mám kamaráda, který píše neco jako poezii, jsou to spíš texty na rapování mám ten dojem.. četla jsem to - je to jeho deník psaný ve verších...

zkrátka nevím, koho se zeptat, ale zdá se mi to fakt hustý a ze života, nevíš kam by bylo možné to poslat otisknout, treba nejaký tip na časopis, ale je to o drogách o depkách ale zároven o chuti se změnit a žít jinak....

vlastně to snad ani poezií nazvat nelze, jen bych to chtěla nejak dát přečíst mládeži, je to poučné a burcující......

oslovuji tě, protože mám pocit, že máš přehled, který já už nemám...

každopádně

s úctou

gabriela

4 neroušek neroušek | 2. února 2008 v 2:03 | Reagovat

Byl jsem tu,neroušek z Písmáku! Chytré.PS. A opravdu jsem to přečetl i Tvou dnešní báseň:)!

5 dagmar dagmar | E-mail | 13. února 2008 v 22:46 | Reagovat

Máte pocit,že básně píši jen mladí?Jsem podstatně starší než studenti na školách a v životě by mě nenapadlo,že se jednou přihodí něco....a najednou se vám nitro a srdce otevře dokořán a začnete psát a psát.Je mi teď padesát a slova se jen sypou.

Dva na chodníku

Rty teplé spojily se

v polibek jeden

Dechem svým objali se

dva

uprostřed lidí na chodníku

pohlceni sami sebou

Ruku v ruce

hřejí se blízko sebe

a světla lamp jim

dodávají romantiku

tak stojí dva lidé

milující se

na chodníku

****

Čím toužím být

Být vánkem

a hladit tvé vlasy

Být rosou

a ozdobit tvé řasy

Být sluncem

a pozlatit úsměv tvůj

Být bílým obláčkem

nad hlavou

Být slovem

a říci:buď jen můj

Být zelenou trávou

pod nohou

Být řekou,

z níž nabereš si vody

do svých dlaní,

abys z nich pak

sladkou vodu pil

a tak svoji žízeň uhasil

Být polštářem,

bys do něj uložil

svou hlavu unavenou

Být sladkým spánkem

a obejmout tvou hlavu

Být vším,

co blízko to je,

vzpomínko sladká moje.

6 Arlique Arlique | 20. března 2008 v 12:38 | Reagovat

Tak sem asi výjimka, ale myslim si že to zas tak hrozné není... Hodně lidí v mém věku čte poezii (je mi 20) Já čtu básně rád, ale musí to být poezie která má něco do sebe - Jáchym Topol, Egon Bondy, Václav Hrabě nebo třeba Charles Bukowksi... atp.

7 Avar Avar | Web | 23. dubna 2009 v 13:36 | Reagovat

Podle mě si to vystihla přesně. Je smutné jak málo lidí čte poezii a všeobecně jak je poezie brána..

8 michal michal | E-mail | Web | 10. prosince 2010 v 20:32 | Reagovat

fuc.k

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama